STANISLAV DEVÁTÝ – „ ĎÁBLŮV ADVOKÁT & jeho služebníci a učedníci !!!“PROHLÁŠENÍ RODINNÝCH PŘÍSLUŠNÍKŮ – Kdo je ve skutečnosti STANISLAV DEVÁTÝ !!! Veřejnost ho zná jako údajného „neohroženého bojovníka“ proti minulému režimu. A údajně jako čestného člověka. Poté jako poslance a následně jako prozatímního ředitele Bezpečnostní informační služby České republiky – BIS. Od roku 1997 se údajně věnuje již jen advokátní praxi zejména oblasti dodržování lidských práv a svobod, trestnímu právu, dále ochraně osobnostních práv a lidské cti a důstojnosti, ústavnímu právu, a souvisejícím otázkám z dalších právních odvětví. Společně s kolegou JUDr. Petrem Tomanem je autorem publikace Ochrana dobré pověsti a názvu právnických osob, Linde 2001. Takhle je bohužel veřejnosti prezentován tzv. nestrannými, jak veřejnoprávními, tak privátními médii. Bohužel tyto média se nikdy, jak bývá zvykem ve vyspělých demokratických zemích nezabývaly a nezkoumaly, zda-li se tyto informace, které jim byly podávány Stanislavem Devátým a jeho tzv. přáteli, zakládají na pravdě. A jaký je to člověk ve skutečnosti? A jak ho známe my? Vydalo by to na samostatnou knihu, která, jak jsme přesvědčeni, by se stala bestsellerem. Podtitul knihy by byl „Každý se stane tím, co už v sobě nosí !“ a „Pravda by si měla vždycky najít cestu, prostě proto, že je pravdou !“ Nyní k faktům: Začneme obdobím, kdy se přestal „počurávat.“ Toho dobrého moc nebylo, takže se tím ani nemá smysl zabývat. Již v mládí se projevovala jeho psychická labilnost a sobeckost. Jeho bratr Jiří ho přistihl, když držel sekyru nad vlastní matkou. Když umíral jeho otec, den před jeho smrtí se svými přáteli odjel na vandr, i přesto, že ho prosil, aby nikam nejezdil, že až se vrátí, že už ho neuvidí živého. Na druhý den po odjezdu otec zemřel (únor 1971). V roce 1975, krátce na to, když se jeho vlastní matka vrátila z nemocnice, tak ji vystěhoval z bytu, ve kterém jsme se narodili (bratr Jiří a sestra Zdeňka si mezi tím obstarali vlastní bydlení). Bydlí zde doposud. Bývá zvykem, že se sourozenci finančně vyrovnají. Ale on se tím nijak neobtěžoval. Bral to jako samozřejmost, tak jako vše ostatní, co si přivlastnil. Jeho tehdejší manželka Hana prohlásila, že s ní rozhodně žít nebude. Matka se z bytu 3+1 I. kategorie přestěhovala ke své matce do 1+1 IV. kategorie, kde si museli topit uhlím. V té době si několikrát řezal žíly a byl i hospitalizován v psychiatrické léčebně v Kroměříži. Na základě posudku pana MUDr. Bartoše (psychiatr) mu byla vystavena tzv. „modrá knížka“, aby nemusel nastoupit vojenskou službu. V roce 1978 jeho bratr Jiří založil společně s dalšími přáteli společnost „COSMOS TUREČEK“ jako jistý prostředek protestu proti tehdejšímu režimu. Pod hlavičkou účasti v tehdejší „Zlínské pivní fotbalové lize“ se organizovaly různé akce a setkání. Jiří byl zvolen prezidentem a jeho bratr Stanislav pokladníkem. Již tehdy jsme byli pod kontrolou StB. V roce 1980 odjela jeho žena s jeho 5letou dcerou na zájezd do Jugoslávie. Odtud poté emigrovala do USA, kde žije doposud. Na tuto cestu ji půjčila peníze matka S. Devátého, a doposud ji je mimo jiné nevrátila. „Rovný, rovného si hledá!“ Období tzv. jeho „disidentské minulosti“. O tomto se toho již napsalo spoustu. Samozřejmě v režii Stanislava Devátého. Mistrně dokázal jak v době minulé, tak i současné šířit kolem sebe dojem čestného člověka. My však o tomto období víme o něco více než média a veřejnost, pro které do dnešní doby je hodně zahaleno temnotou. Je pravdou, že Stanislav Devátý společně se svým bratrem Jiřím se zapojili do činnosti Charty 77. V roce 1982 byl bratr Jiří odsouzen za § 196 odst. 2 tr. zák. ( vyhrožování skupině obyvatel smrtí, protože jsou stoupenci socialistického zřízení, v tomto případě členové KSČ.) na 34 měsíců nepodmíněně ve věznici Bory, pracoviště Precióza. Již v té době okradl Stanislav Devátý tehdejší manželku jeho bratra Jiřího, Ivanu Devátou o finanční částku cca 30.000,-Kčs. Díky tomuto zůstala rodina Jiřího Devátého( žena a 8letý syn Tomáš) bez jakýchkoliv finančních prostředků. Toto vyšlo najevo bohužel až v prosinci roku 2004. Ivana Devátá neměla odvahu (bála se msty ze strany S.Devátého) tuto skutečnost zveřejnit. V roce 1985, kdy se Jiří vrátil z vězení a rozhodl se k legální emigraci do Rakouska, při jeho pohovoru na rakouské ambasádě zjistil, že S.Devátý nebyl veden v seznamu chartistů. Poté, kdy o tomto informoval svého bratra Stanislava, tento velmi znejistil a odcestoval do Prahy, údajně tuto „křivdu“ napravit. Na základě této cesty byl dopsán do seznamu signatářů (20.5.1985). O to více se začal „angažovat“ a stal se nakonec i mluvčím Charty 77. Před odjezdem Jiřího do Rakouska( po dohodě s matkou i se synem Tomášem) se dohodl se Stanislavem, že si u něho uschová jediný svůj majetek(poměrně obsáhlou sbírku knih a umělecký obraz v hodně 4.500,-Kčs).Do dnešní doby mu tento majetek, jak už je u něho zvykem, odmítá vydat. Musíme se pousmát jeho metodě „pasivní rezistence“ po vzoru Gándhího, včetně jeho tzv. hladovek. Byly to jen pózy. Skutečným důvodem tohoto byla jen jeho zbabělost, psychická labilnost a panický strach z vězení. Mimo jiné, bratr Jiří již v roce 1982 ve vazební věznici v Olomouci držel hladovku ( 21 dní). Tuto skutečnost jeho bratr Stanislav věděl, ale neměl zájem o tomto nikoho informovat. K tomuto jen ještě uvádíme fakt, že ze strany Stanislava Devátého byla jak v minulosti, tak i v současnosti stále vyvíjena snaha svého bratra Jiřího ponižovat a prezentovat jako kriminálníka a bezcharakterního člověka. Byl to jen výraz jeho komplexu vůči mladšímu bratrovi a důsledek jeho přílišné ješitnosti a zbabělosti. Vyvrcholením byl jeho tzv. odchod do „exilu“ v Polsku. Dle našeho názoru a přesvědčení byl pro jeho odchod zcela jiný důvod, než uvádí ve svých prohlášeních. Souhlasíme s jeho tvrzením, že odešel po konzultaci, ale ne s jeho „přáteli“, jak tvrdí, ale po konzultaci a souhlasem s jinými „přáteli“. Zasvěcení lidé ví, o jaké přátele tehdy šlo. A teď přijde pravděpodobně pro mnohé největší šok! Jsme totiž přesvědčeni, že těmito „přáteli“ byli příslušníci tehdejší Státní tajné bezpečnosti. Nakonec je již dnes všeobecně známé, kolik lidí z řad chartistů bylo odhaleno jako spolupracovníků s tehdejší StB. Jistě se mnozí zamýšlí nad tím, proč jsme s těmito informacemi nepřišli dříve. Prostě proto, že jsme trochu z jiného „těsta“ a cítili jsme jakousi rodinnou pospolitost. Pořád to bylo pro nás ještě jakž takž únosné. Dnes už víme, že to byla velká chyba, že jsme to nechali dojít tak daleko. Viz níže. Období Parlamentní vyšetřovací komise událostí 17. listopadu 1989: Toto období uvádíme jen krátce, ale s ohledem na další souvislosti to považujeme za nutné připomenout. Zde se seznámil se svým současným kolegou JUDr. Petrem Tomanem. Oba byli klíčovými členy této komise. Z tohoto období dle informací jeho samotného, údajně vlastní disketu z kompletním seznamem všech agentů bývalé StB. Toto je zajisté velká zbraň. Období jeho působení v BIS: Díky svým zásluhám (pro koho?) v disidentu se stal prozatímním ředitelem civilní kontrarozvědky BIS (Bezpečnostní informační služba). A tady začíná jeho novodobá kariéra. V předešlých letech se uvnitř tajné policie vytvářela struktura moci, kterou ovládalo několik málo jedinců v okolí ředitele. Nástupem Stanislava Devátého se tento proces jen urychlil. Byl ideální osobou. Jako vždy mu chyběla dostatečná bezkoncepčnost, nekritičnost vůči svým vlastním rozhodnutím a spoléhání se na nejbližší podřízené. Jeho tehdejší reorganizace byla údajně nejkratší cestou k vybudování nikým nekontrolovatelného špiclovského aparátu, prolínajícího veškeré oblasti života a sloužícího za prostředky státního rozpočtu úzké skupině osob. Jedním z mocných nástrojů nátlaku jsou kompromitující materiály, které jsou-li předloženy oběti ve vhodnou chvíli, dokážou zázraky. V těchto materiálech se nepochybně nachází velké množství důkazů o lidském selhání mnoha lidí, může se tam nacházet i bezpochyby množství vyfabrikovaných informací, takže zcela jist před takovou agenturní evidencí si, může být pouze ten, kdo je tzv. „svatý“. Zajímavou oblastí práce BIS je údajný vliv na informační média, který tato organizace může vyvíjet na její představitele. Pak se klidně může stát, že přijde za některým redaktorem a pozdraví jej jeho krycím jménem agenta StB. V paměti veřejnosti je jistě aféra, kdy vyšly najevo určité informace na tehdejší politické představitele, která byla důvodem k jeho odstoupení z funkce ředitele BIS. Za svého působení v BIS začal rovněž studovat Právnickou fakultu Karlovy univerzity v Praze. Měl to usnadněno i tím, že opět za údajné zásluhy (pro koho?) v disidentu nemusel absolvovat přijímací zkoušky. S odkazem na článek v MF Dnes ze 17.8.2005 „Školili se u KGB, teď řídí lidi v BIS“, není bohužel žádná zmínka, o kterémkoliv řediteli této služby, který by mohl nést za tento stav odpovědnost. Ať už Stanislav Devátý vlastní či nevlastní jistou disketu se seznamem agentů StB, je podívné, že jako „nekompromisní“ bojovník proti minulé nomenklatuře, se tímto problémem vůbec nezabýval. Aby se s tímto stavem vypořádal, měl ze všech bývalých šéfů na toto nejvíce času. Vyvstává zde tudíž otázka co bylo důvodem, případně úmyslem, že tuto skutečnost přehlédl? Současnost S. Devátého – Advokátní praxe v jeho podání: Tuto práci v advokacii si vykládá po svém. Úspěch zaručují spíše informace z působení v BIS, které jak jistě zasvěcení ví, jsou stále aktuální, kontakty v politických kruzích, rovněž v kruzích policie, státních zastupitelstvích a soudů, státní správy, a k tomu drzost a hamižnost, více než právo a etika! Jak se asi žije s vědomím, když advokáti pomáhají bývalým agentům, členům bývalé nomenklatury a ekonomickým „mafiánům“ z „bryndy?“ Morální dilema někteří odmítají, protože to odporuje jejich profesi. Dělají si prý jen svoji práci. „Česká advokacie se už prý rozdělila na ty, kdo skutečně dělají advokacii, a na ty, kdo jen využívají minulé funkce a minulé kontakty na orgány činné v trestním řízení, v orgánech výkonné moci a orgánech státní správy. V roce 1999 se stala v naší rodině smutná tragédie. Radka Kovářová (dcera Zdeňky Patoušové, sestra S. Devátého) porodila chlapečka (Radek). Díky porušení hygienických pravidel ze strany nemocničního personálu vážně onemocněl a krátce na to zemřel. Stanislav Devátý se nabídl, že vyvine maximální úsilí, aby toto pochybení zdravotního personálu bylo důkladně vyšetřeno a viníci byli potrestáni. Jako vždy však zůstalo jen u velkohubých slov.Jeho energie rychle vyprchala. Neudělal pro to vůbec nic. Proč taky, když v tomto případě šlo jen o život a ne o prachy. Když se jeho bratr Jiří vrátil z emigrace v Rakousku, nějaký čas bydlel u S. Devátého(v bytě, který si přivlastnil) společně se svoji druhou ženou Markétou. Samozřejmě, že mu musel platit nájem. V té době ho navíc podporoval i finančně(2 roky mu platil auto z půjčovny). V roce 1994 se Jiří s manželkou odstěhoval do podnájmu. Také Radka Kovářová v roce 2000 nějaký čas(neměla v té době kde bydlet) bydlela u S. Devátého, taktéž byla povinna platit nájem. V prosinci téhož roku se však raději dobrovolně odstěhovala, když si S. Devátý nastěhoval do bytu svoji současnou družku Renatu Trunkátovou. Tato nám nikdy nepřirostla k srdci. Opět zde platí pravidlo, že „Rovný, rovného si hledá.“ Zajímavým obdobím jeho advokátní praxe bylo zastupování (pověření dostal od pražské advokátní kanceláře JUDr. Petra Tomana) jisté Kyperské firmy, která figurovala v kauze obchodního domu Kotva-versus TREND-investiční fond (spoluzakladatel M.Kocáb). V té době vyšlo najevo,že na Kypru je otevřeno na dva tisíce tajných ruských účtů a také to, že spolumajitelem této firmy byl František Čuba-Slušovice).
Výčet skutečností, u kterých je dáno důvodné podezření pro naplnění
skutkové podstaty trestných činů, kterých se mohl Stanislav Devátý dopustit,
v paragrafovaném znění: Zkreslování údajů o stavu hospodaření
a jmění dle ust. § 125 odst. 3 tr.zák., porušování závazných pravidel
hospodářského styku dle ust. § 127 tr. zák., resp. zneužívání informací
v obchodním styku dle ust. § 128 odst. 2 tr. zák., zkrácení daně dle ust.
§ 148 tr. zák., tr. činu pletich při veřejné dražbě ve smyslu ust. § 128
tr. zák., podvodu ve smyslu ust. § 205 odst. 3 písm. a) tr. zák.(jako
člen organizované skupiny), poškozování cizích práv ve smyslu ust. § 209
tr. zák., úvěrového podvodu, korupce či uplácení, tr. činu omezování osobní
svobody dle § 231 odst. 1 tr. zák., tr. činu krádeže dle § 247 odst. 1,3
písm.b) tr. zák., tr. činu porušování práva k ochranné známce dle § 150
tr. zák.. Výčet tr. činů není ještě zcela úplný. Posledním „šlechetným“ skutkem Stanislava Devátého bylo to, že nezákonným způsobem přerušil dodávky elektrické energie a přívodu vody do střediska Golem bowling a kavárničky Ernestinka a následně dokonce zabránil Tomášovi Devátému a Petru Patoušovi v užívání těchto nebytových prostor na „Staré tržnici“, přesto, že tito měli a mají stále platnou nájemní smlouvu na tyto nebytové prostory. Na základě kupní smlouvy a následně vkladem této smlouvy do katastru nemovitostí ze dne 30.6.2005 se stal majitelem tohoto objektu Tomáš Devátý. V souvislosti s tímto vkladem rovněž určitou negativní roli sehrál Zlínský katastrální úřad, když si žalobu na neplatnost této kupní smlouvy, podanou Stanislavem Devátým u Okresního soudu ve Zlíně, vyhodnotil jako předběžnou otázku, přestože klasická žádost na vydání předběžného opatření ze strany S.Devátého, nebyla podána. Návrh na vklad přerušil. Ještě před tímto činem se dne 10.6.2005 stačil představit před veřejností takový, jaký ve skutečnosti opravdu je! Tj., jako agresivní hulvát a klasický buran, kdy ve večerních hodinách, za plného provozu střediska Golem bowling, pod vlivem své denní dávky Jamesona a v doprovodu svého „nohsleda“ pana Marka Klinkovského(spolumajitel spol. Energo Trading Zlín), nejprve vytrhal ze zdi tel. linku a poté hrubě urážel nejen Petra Patouše, ale i barmanky tohoto střediska. Původně jsme vyvinuli maximální snahu, pomocí redaktorů regionálních periodik, informovat o těchto skutečnostech veřejnost, ale tito si bohužel usurpovali právo svého názoru, v některých případech neprojevili snahu se těmito vůbec zabývat. Přestože Stanislavovi Devátému vždy ochotně dávali prostor pro jeho výlevy a bláboly na stránkách svých tiskovin. Dokonce jsme učinili pokus informovat veřejnost formou placené inzerce. Bohužel jsme se v tomto případě setkali s náznakem novodobé cenzury. Smutná zkušenost v novodobé demokracii. Nezbývá nám jiná možnost, než využít těchto webových stránek a učinit tímto ještě jeden pokus a požádat o pomoc všechny slušné, nestranné a pokud možno minulým režimem nezatížené investigativní žurnalisty. Jsme připraveni poskytnout i další velmi zajímavé informace. Touto cestou se rovněž omlouváme všem příznivcům rockového klubu Golem za nefungující webové stránky co se týká programu klubu. Předpokládáme, že výše uvedené informace jsou dostačující k vysvětlení co se vlastně děje s rockovým klubem Golem. Prostě minulý a současný management klubu se nezměnil. „Pouze“ obrátil kabát a slouží svému „Ďáblu“. Taťána Březinová se dokonce pasovala do role odbornice na muziku a prohlašuje se jako „nejvýraznější postavička zlínské klubové scény.“ Jak směšné. Zdeněk Sokolovský? Chudáček! A Petr Pinkas? Nikomu nedoporučujeme, připustit si ho k tělu. Je schopen čehokoliv. Zde skutečně platí v úvodu použitý citát, „Každý se stane tím, co už v sobě nosí !“ Dovolíme si ještě zdůraznit, že „Parazité“ jsou nesmrtelní ! Je známo, že parazitování na cizím vykonaném díle, je jednou z nejhorších lidských vlastností ! Je zlo v člověku geneticky zakořeněné nebo jsou zlí lidé jen ojedinělý jev ? V případě Stanislava Devátého a jeho služebníků je to rozhodně genetické !!! Pro zájemce o bližší informace uvádíme: e-mail : jiri.golem@email.cz.
Webová adresa k možnosti nahlédnutí na informace, „Kdo je ve skutečnosti
Stanislav Devátý“ je : www.golemclub.com.
Stanislav Devátý je lhář, zloděj a podvodník !!!
|
||